Obrázek nahoře ©Skalní malba — Lascauxská jeskyně ve Francii.

Člověk odjakživa využíval design jak pro expresi tak pro kreativní způsob řešení problémů. Design nás povzbuzuje k prozkoumání a experimentování, je to proces, který je v naší DNA. Ať už si to uvědomujeme nebo ne, design nás obklopuje a v moderním světě ho lze nalézt všude kolem nás, včetně předmětů, které využíváme v každodenním životě jako jsou telefon, webové stránky nebo produktové obaly. Všechny tyto věci byly pečlivě promyšlené a navržené profesionálními designéry. Často se také říká, že opravdu dobrého designu si ani nemusíte všimnout, naopak špatný design poznáte okamžitě.

Design nám pomáhá zapojit se, udržuje nás ve spojení se světem, pomáhá nám orientovat se ve fyzických a digitálních prostorech. Design se používá ke komunikaci v závislosti na tom, kdo jsme – může mít vliv na pochopení našeho chování a demografické situace. Má moc přesvědčit a posílit náš rozhodovací proces.

«Nectarium, Luhačovický kvítek» Autorka — Adéla Chorá, vítězka soutěže Luhačovický lázeňský pohárek. ©umprum.cz

«Všechno umění je naprosto k ničemu» napsal Oscar Wilde.

Pro Wilde měla krása vyšší hodnotu než užitečnost. Lidé potřebují krásné věci stejně, nebo dokonce ještě více než užitečné. Jen si to představte — jaký je užitek z lásky, uctívání, přátelství? Totéž platí i pro krásu. Jenže krása je dnes napadena ze dvou stran– kultem ošklivosti v umění a kultem užitečnosti v každodenním životě. Tyto dva kulty se spojili ve světě moderní architektury.

Na přelomu 20. století americký architekt Louis Sullivan  řekl, že funkce je důležitější než forma. Jinými slovy, přestaňte přemýšlet o tom, jak budova vypadá, a místo toho přemýšlejte o tom, k čemu je. Ukázalo se, že pokud umístíme užitečnost na první místo – brzy ztratíme zájem o to, co jsme vytvořili. Ale když upřednostníme krásu, navždy budeme mít chuť funkci nacházet. Proto ve většině našich měst najdete dnes budovy postavené kdysi pro jejich užitečnost, ale když se jejich původní funkce vytratila nebo změnila, chybí jim přetrvávající forma, která zapadá do architektury města.

Klasická architektura  nás osvobozuje od tyranie užitečnosti a uspokojuje naši potřebu v harmonii. Připomíná nám, že máme více než praktické potřeby a neřídíme se pouze základními potřebami, jako jsou jídlo a spánek. Máme také morální a duchovní potřeby které potřebují uspokojení, jinak ani my nebudeme spokojeni.

Ferdinand Porsche tvrdil, že design musí být funkční a funkčnost musí být převedena do vizuální estetiky

Existují dva typy designu – praktický design a design umělecký. Obě formy designu sehrály důležitou roli v historii lidstva.

Praktický design je zastoupen naší schopností používat design jako systém v procesu hledání kreativního řešení problému. Návrhář identifikuje nebo chápe potřebu a pak se vydává hledat řešení skrze kreativní proces, studium prostředí, lidí, zjišťování toho, co chybí a jak to lze zlepšit. Díky tomu je schopný navrhnout nejlepší možné praktické východisko.

Umělecký design je trochu jiný. Je emocionální, abstraktní a evokující. Jedná se o proces experimentování s využitím všech prostředků od tahů štětcem po velké železné sochy, aby předalo poselství tvůrců. Tato forma designu vyžaduje, aby se publikum podílelo na vyprávění a zapojilo se na emocionální a psychologické úrovni.

Alexandr Onishenko ‘Makové pole’

Dnes více než kdy dříve je nutné, abychom nacházeli spojení mezi těmito zdánlivě protichůdnými typy designu. Prostředí, které kolem sebe vytváříme musí podléhat určité specifické funkci, která uspokojuje naši potřebu. Neměla by to však dělat ve své primitivní nahé formě praktického designu, ale s ohledem na naše estetické potřeby a potřebu obklopování se krásou.

Jen krása totiž vyvolává touhu nacházet další užitečnost pro již přežitou funkci a pečovat o své okolí.